Každý by měl čas od času projít sebereflexí a předložit své účty

07.07.2019

Takzvaná "definitiva" až do důchodu svádí mnohdy k stereotypu, zajetí do každodenních kolejí, nechuti tvořit něco nového či přinášet nápady. Nemluvě o neochotě ke komunikaci, spolupráci a řešení problémů. Že takový zaběhnutý stereotyp svádí k lenosti, snahám ulehčit a zjednodušit si práci a postupnému strachu ze všeho, co by onen pomyslný klid mohlo narušit, ani nemluvě.

Každý ředitel, manažer či vedoucí by měl čas od času sám dojít k sebereflexi, bilancování, přehodnocení vizí. A především komunikovat a spolupracovat. Nečekat na nějaké podněty z venku. To je totiž hnací motor každého vedoucího pracovníka. Nezůstat stát na místě, jít stále dopředu a mít stále nové plány.

Ve státní správě je to funkční zákonné období, které vymezuje jakousi dobu pro takové zhodnocení, ohlédnutí se a opětovné vykročení do dalšího období. Ve školsví je to 6-ti leté funkční období ředitele, nemluvě o období 12-ti let ve funkci. Ano, byly doby, kdy ředitelé byli tzv. "na věčnost", ale to už neplatí, resp. nemělo by platit.

Strach o místo, nevidění příležitostí ke změně, nechuť k sebereflexi a zhodnocení, nechuť ke komunikaci s druhou stranou či obavy o to, co bude, obavy z možných změn ve stylu vedení či z toho, že by snad mohlo dojít k tomu, že nové vedení bude požadovat nové věci, nový přístup a řešení, nové nápady, to vše jsou znaky zajetého stereotypu. Mnozí z nás své pozice obhajují i po třech, čtyřech i šesti letech. Je to naprosto legitimní a správné. Vždy by takové kroky měly vést k osobnímu vyburcování, k bilancování a hlavně k nové motivaci a novým nápadům a vizím. Hysterie a strach o pozice i o nenarušení zaběhlých tradic není na místě. Emoce i do takových situací patří a plně je chápu. Ale i ty by měly pominuout a měla by je vystřídat chuť jít dál, tvořit a především obhájit svou profesní práci. Školský zákon mluví jednoznačně, dává zřizovateli právo volby, právo vyhlásit konkurz na ředitele po každém končícím 6-ti letém období.

Podpora vedení od podřízených je vždy projevem respektu, úcty a hodnocení profesních kvalit. Tak by měla alespoň vypovídat. Pokud ale taková podpora podřízených sklouzne do osobních rovin, napadání zřizovatele a rétoriky ve stylu "nástroj uplatnění moci ..." bla, bla, bla, stává se i taková podpora povrchním a "hospodským" křikem, který již s podporou nemá nic společného a je kontraproduktivní.

Ona totiž tato vzletná demagogie pojmenovaná "uplatňování moci vedením obce", je zákonem ustanovená možnost pro zřizovatele, na konci funkčních období ředitelů, vyhlašovat konkurz. Po 12-ti letém působení ředitele v čele školy možná o to více.

Konkurzní komisi tvoří především odborníci, kteří vybírají mezi uchazeči a navrhují vítěze. Jde o odbroníky z řad školní inspekce, Krajské úřadu, odboru školství, odborníka na školství, zástupců z řad pedagogů ze školy ve Štěpánově, z řad školské rady - rodičů, z řad zřizovatele i z řad odborníka na personální psychologii. Takže o uplatňování moci zcela jistě nejde. Vše má dvě strany mince a dva pohledy.